Vážení čtenáři a příznivci létání,
Expedice Azorské ostrovy byla zahájena podle plánu a Jirka první den, téměř po více jak pětihodinovém letu z Příbrami (LKPM), přistál na neřízeném letišti Marmande (LFMD) nedaleko Boedeaux. Let to byl celkem rutinní a také počasí bylo převážně letově příznivé.
Protože páteční let z francouzského Marmande (LFMD) do portugalského Benavente již nebyla taková idylka, necháme zde komentář přímo Jirkovi:
Ranní odlet z Marmande (LFMD) proběhl bez problémů. Na letišti nikdo nebyl, a tak jsem jen připevnil kameru, udělal běžnou prohlídku, zapnul přijímač Starlink a odstartoval směrem na Benavente v Portugalsku. Severozápad Francie je bohatý na vojenské prostory, které jsou ještě velmi krkolomně propletené a navazují na sebe v různých výškách. Moje první starost tedy byla navázat spojení s Aquitaine information, aktivovat u nich letový plán a získat informace o aktivaci vojenských prostorů hned v sousedství ATZ Marmande. Pak jsem musel ještě vyžádat průlet kolem vojenského letiště Dax a začal jsem pomalu stoupat do 4500 stop, abych se přehoupnul přes hraniční hory mezi Francií a Španělskem. Nad hranicí jsem se nahlásil řídícímu z letiště San Sebastian a pokračoval směrem na Pamplonu. Tam se mi podařilo domluvit letmé přistání stejně jako pak na následujícím letišti Logroňo. Takže máme další dvě videa pro španělskou sekci našeho Průvodce po evropských letištích.
Další hodinu a půl jsem strávil nízkým letem, protože celá španělská náhorní rovina směrem k portugalským hranicím je pod vojenským letovým prostorem, který je aktivní 24 hodin ve všechny pracovní dny a začíná ve výšce 1000 stop AGL. Letět takhle nízko vyžaduje hodně pozornosti, aby člověk nenarazil do větrné elektrárny nebo případně stožárů vysokého napětí. Navíc v tak malé výšce není žádné rádiové spojení. Po celkem asi 3,5 hodinách plíživého letu jsem dorazil k hranici s Portugalskem. Nahlásil jsem se řídícímu a ten mi vesele odpověděl: „Welcome to Portugal Jiri“. Mám v Portugalsku v letecké komunitě hodně přátel, a tak to asi byl jeden z nich. Během dalších asi 40 minut jsem pak už přistával na SLZ v Benavente. Aby mi přistání místní moc nezjednodušili, tak těsně před mým zařazením do okruhu otočili dráhu, a navíc mi neprozradili, že na okruhu létá jeden čerstvý sólista. Ten šel na finále hodně z dálky, nic do rádia nehlásil, a tak jsem ho z pravého base zahlédl na levé straně až hodně pozdě, jak se na mě hrne jen o pár metrů výš. Ještě jsem trochu instinktivně potlačil a vše proběhlo v pořádku. Sám jsem pak nahlásil a udělal třistašedesátku, aby stihnul přistát a opustit dráhu. Moc nadšený jsem z toho ale nebyl. Jeho paní instruktorka mi po přistání jen tak mimochodem řekla, že předpokládala, že sólistu vidím, tak ani nic nehlásila. Ten sólista mi zároveň bezelstně poděkoval, že jsem udělal tu třistašedesátku a prozradil mi, že mě prý ani neviděl…. Nechtěl jsem kazit náladu, a tak jsem k celé té nepříjemné situaci nic neříkal. Rozpačité přistání pak kompenzovalo vřelé přivítání asi 15 místními letci a spotery. Nejdříve jsem natankoval 200 litrů paliva pro zítřejší přelet na ostrov Horta (LPHR) a pak jsme odjeli na slavnostní, velmi srdečný oběd. Ten trval asi 3 hodiny.
Odlet zítra na Azory plánuji na 8 hodin UTC. Let na ostrov Horta by měl trvat asi 7 hodin. Meteo předpověď je celkem příznivá, a tak doufám, že to vydrží. Během letu budeme s portugalským ATC testovat satelitní komunikaci s využitím Starlinku. Nad mořem v menších výškách totiž VHF komunikace obvykle nefunguje a zálohované krátkovlnné rádio ani anténu není tak jednoduché na UL stroj namontovat. Satelitní komunikace je tedy podle mého názoru to nejlepší řešení. Jen je potřeba, aby ji služby řízení letového provozu akceptovali a to budeme právě prověřovat.
Doufám, že zítra se ozvu z Horty!
Aktuální poloha Jiřího Pruši:
Jirka Pruša a redakce Flying Revue
