Vážení čtenáři a příznivci létání,
mnozí z vás si jistě vzpomenou, jak jsme na našich webových stránkách před několika lety podrobně informovali o přestavbě ultralehkého letadla Kolibřík, kterou realizoval můj kamarád a soused v ulici, Pepa Ulrych.
Protože neměl jinou možnost, kde stavbu provádět, vyčlenil si k tomu svůj obývací pokoj. A tak jsem mohl, kdykoliv jsem šel kolem jeho oken sledovat, jak stavba postupuje. Přestavba to byla opravdu důkladná, náročná a především časově zdlouhavá. Po osmi letech však Kolibřík konečně opět stál na vzletové a přistávací ploše SLZ Plešnice, připravený k záletu.
Záletu se zhostil inspektor LAA a zalétávací pilot Láďa Kuděj, který jako obvykle přilétl ze Strakonic svým osvědčeným D-8 Moby Dickem. Po základní kontrole Kolibříka a příslušných dokladů se začal připravovat k prvnímu letu.
Za příznivých meteorologických podmínek a za přítomnosti několika dalších ultralehkých pilotů a “zkušených rádců” provedl nejprve pojížděcí zkoušky a kontrolu funkce jednotlivých systémů a chování letadla na zemi po jeho rozsáhlé rekonstrukci.
Vše se zdálo být v pořádku a napětí mezi přihlížejícími začalo postupně narůstat. U stavitele Pepy pak samozřejmě dosahovalo svého vrcholu.
Kolibřík se konečně postavil na začátek dráhy 09. Láďa postupně přidával plyn, letoun se rozjel a během krátkého rozjezdu se odpoutal od asfaltové plochy. Mezi přihlížejícími se ozvalo úlevné:
„LETÍ!“A s ním samozřejmě také první gratulace staviteli.
Po krátkém letu, během kterého Láďa provedl několik základních manévrů s minimálními náklony a opatrným stoupáním a klesáním, se Kolibřík opět bezpečně vrátil na zem. Všichni přítomní pak s napětím očekávali první hodnocení zalétávajícího pilota.
Láďa to okomentoval svým typickým stručným způsobem:
„Jo, letí to, ale pár věcí bude ještě potřeba do ideálního stavu upravit.“
Podrobnosti zde nemá cenu rozebírat. Ostatně k tomu každý zálet patří – málokdy je všechno hned napoprvé úplně „na jedničku“. Důležité je, že letadlo letí a případné drobné nedostatky je možné postupně doladit.
Ten den absolvoval Kolibřík ještě další dva lety. Po několika dílčích úpravách, například na příďovém podvozku a motoru, bude jistě připraven bez problémů znovu brázdit naše nebe.
A proč o tomto záletu vlastně takto píšu?
Celá atmosféra tohoto dne mě totiž vrátila přibližně o třicet let zpátky. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme podobným způsobem v rámci naší firmy Fantasy Air v Písku zalétávali ultralehká letadla Allegro pro české i zahraniční zákazníky. Byla to krásná doba plná nadšení, očekávání, adrenalinu a samozřejmě také trochy toho napětí před prvním vzletem.
Jo… kde že ty časy jsou.
Každopádně mě těší, že se po osmi letech podařilo Pepovi jeho Kolibříka znovu dostat do vzduchu. A přeji mu, aby mu dělal radost ještě mnoho dalších let a aby z Plešnice opět pravidelně odlétal tam, kam ultralehká letadla patří – do oblak.
Miloš Dermišek
